Začalo to již dávno, vlastně to bude už víc než šest let co jsme se poprvé zahleděli do maskáčů a dodnes jsme se toho nezbavili.
Vše má začátek v jedné malé, chalupáři poseté vesničce, jenž nese jméno Lískovec. Tou dobou si Jirka, který nás tak přirozeně vedl a udával nám směr opatřil své první maskáče, měl tehdy asi 10let. Nevím čím to, ale maskáče nás něčím očarovaly a najednou jsme se všichni pomalu začali zabývat podle našeho "vzoru" armádou, plížením, plazením a maskováním. Neuběhl ani rok a už jsme stavěli první bunkry na naši první Bitvu. Ta se od airsoftových manévrů velice lišila. Naší výzbrojí byly smrkové a borovicové šišky, velikost armády byla tři muži a dvě ženy, naše základna byla pér větví donesených na hromadu. Nepřítel, tvořil ho jirkův taťka, měl fungl nového automatického kalašnikova na kuličky, jeho úkolem bylo ukrást naši vlajku. Bitva probíhala dramaticky a poté co jsme každý dostali svou dávku kuliček jsme se sice poražení, ale se skvělým zážitkem vraceli domů. Tímto bych chtel uctít památku postřílených v první bitvě: Jirky(11), Lukáše(9), Martina(8), Evy(12) a Věry(10), kteří byli průkopníky airsoftu v Lískovci.
Druhá bitva následovala o letních prázdninách o rok později. Bohužel byla trochu pozapomenuta v naší paměti takže můžu napsat jen to že jsme se všichni opět pobavili, že jsme se sešli v hojnějším počtu než prvně, že jsme byli lépe vybaveni, konkrétně frckami a samostřily, ale také to že proti nám stal početnější nepřítel než minule. Co si ovšem pamatujeme všichni úplně přesně je to, že jsme to projeli do posledního muže!
Bitva č.3 byla spíše série více menších přestřelek, a tak měla větší spád. Opět se konala v letní prázdniny. Tentokrát jsme se na Bitvu důkladně připravily, přezbrojily jsme na kuličkovky, z nichž nejlepší byla Jirkova Berreta 92F a Luďův SigSauer od Marui, a okolí základny jsme důkladně obehnali bezpečnostním systémem. Hodně jsme si věřili, ale protivník byl silnější, a tak jsme vyhráli pouze jednu přestřelku a to ještě s odřenýma ušima. Bitvu jsme zhodnotily jako zdařilou.
Po opakovaném neúspěch jsme se rozhodli, že další rok to neponecháme náhodě a bezpodmínečně vyhrajeme. Základnu jsme tajně přemístili o půl kilometru dál po hřebenu od staré základny. Vše vycházelo ještě měsíc před bitvou, pak ale přišel náhlý zvrat! Malá Terezka neúmyslně prozradila umístění naší základny! Přes toto nemilé překvapení jsme novou základnu dobudovali. V předvečer velkého dne vše nasvědčovalo tomu že vše půjde hladce, v 22:00 však nečekaně dorazil protivník a po kávě ihned vyrazil do lesa hledat novou základnu. Nemohli jsme nic dělat protože jsme tak pozdě do lesa nesměli. Ráno jsme vyrazili v "plné polní" na základnu, s nadějí že naše pevnost nebyla ve tmě objevena. Po příchodu jsme objevili dva zděšené trampy, kteří si rychle balili své spacáky a mluvili něco o tom že prý tam po nich před chvílí někdo střílel kuličky. Vyhlásili jsme poplach. Po chvíli jsme zjistily že základna je podminovaná dýmovnicemi, a že protivník může každou chvíli zaútočit. Mezi tím dorazily posily z Kojetína, sešli jsme se v hojném počtu 16 bojovníků, což byla oproti čtyřčlenému protivníkovi poněkud přesila, ten měl však mnohem lepší výzbroj. Všemu veleli Luďa a Jirka. Po dlouhém čekání konečně nastal všemi očekávaný okamžik. Po prvním spatření nepřítele jsme vyrazili k protiútoku. Po dlouhém boji jsme protivníka postříleli. Bitva však skončila nerozhodně, protože jsme sice nepřítele zneškodnili, ale tomu se ještě před tím podařilo dostat se do naší základny a "podminovat ji". Všichni odjížděli se skvělým zážitkem.
Pátá a zatím poslední Bitva se uskutečnila 9 - 10.srpna 2002, předcházely jí však nemilé zvraty. Ještě před prázdninami si totiž zranil nohu každoroční velitel nepřítele Jirkuuv taťka. Bitva byla ohrožena. Podařilo se však shromáždit tolik zájemců že jsme mohli bitvu uskutečnit. Bojovali Koječáci proti Lískovňákům(L-TEAM). Většina airsofťáků se sjela již v pátek 9.8. a přespala na svých základnách. V noci se uskutečnilo několik přestřelek. V sobotu ráno byl už stav sil konečný: šest Koječáků proti deseti členům L-TEAMu. Jednou jsme bránili svou pevnost a dvakrát jsme útočili na nepřítele. Základnu jsme ubránili, avšak ani jeden z našich útoku nebyl účiný. Nepomohlo nám ani to že druhé obléhání trvalo více než hodinu, protivníkova základna byla totiž dobře umístěna a vybudována. Kolem šesté večer byla Bitva u konce a její účastníci se pomalu vraceli domů. Za L-TEAM se bitvy účastnili borci z Lískovc: Velitel Luďa, Lukáš, Martin, Marek, Ondra a Duďa. Z Kroměříže nám pak přijeli pomoct: Honza, druhý Honza, ??? a ???. Všem děkuju a pokud chcete kontakt na kroměřížáky: airsoft-km@post.cz
Po bitvě jsme se rozhodli že založíme L-TEAM jako takový a 16.srpna 2002 jsme to prostě sepsali. Členy L-TEAMu jsou: Velitel Luďa(17), Lukáš(15), Martin(14), Ondra (14), Marek(13) a Ráďa(12). Dále byly rozdělěny hodnosti, ty ovšem nejsou důležité a tak jsem je tam nepsal.